Expozice sestavená ze 13 panelů zapůjčených z Muzea Karla Čapka představuje život a tvorbu malíře, básníka, spisovatele a žurnalisty s důrazem na jeho odpor proti totalitnímu režimu a poté během necelých šesti let věznění ve čtyřech koncentračních táborech.

Malíř po nástupu Hitlera k moci, stejně jako jiní umělci, reagoval na politickou situaci. Publikoval v novinách kresby z cyklu Ve stínu fašismu. V roce 1937 vyšly knižně s předmluvou Josefa Hory Diktátorské boty. O rok později, jako reakce na občanskou válku ve Španělsku, vytvořil cyklus satirických kreseb Modern times.

Tíživá atmosféra se odráží i v obrazech z roku 1937 Ohníčky, Těžko nebo v Krajině s křížem a holuby. Posledními malířskými díly Josefa Čapka byly cykly Oheň a Touha, jako protest proti Mnichovu.

Mladší z bratrů Čapků, Karel, prožíval nástup fašismu v Evropě a následný mnichovský diktát se stejným odporem. Na rozdíl od Josefa unikl jen o pár měsíců zatčení, na Vánoce 1938 zemřel na edém plic. Josefa zatklo gestapo 1. září 1939 a po krátkém věznění poslalo do koncentračního tábora Dachau a odtud do Buchenwaldu, štěstí měl v tom, že byl přidělen do malířské a písmomalířské dílny, kde maloval podobně jako Emil Filla portréty do rodokmenů esesáků.

V létě 1942 ho nacisté opět převezli, tentokrát do koncentračního táboru Sachsenhausen, kde mu opět dovolili pracovat v malířské dílně. Přitom tajně překládal anglickou a španělskou poezii. Na konci roku zde vytvořil první rozsáhlou báseň Za bratrem Karlem a drobné črty tužkou.

V básnění pokračoval a jeho dílo kolovalo mezi vězni. Na konci února 1945 byl transportován do tábora v Bergen-Belsen, kde řádil tyfus. Zákeřné nemoci podlehl těsně před osvobozením. Jeho tělo se nenašlo, proto bylo úmrtí úředně stanoveno až na 30. dubna 1947. Symbolický hrob má Josef Čapek na Vyšehradském hřbitově, stejně jako jeho bratr Karel.

Výstava Josef Čapek potrvá do konce května.