VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ťulda Brousek: Mam'zelle Nitouche mám rád, dýchají z ní staré dobré časy

Ústí nad Labem, Praha - Otakar „Ťulda" Brousek ml., syn známého českého herce a otec Ondřeje Brouska, herce i muzikanta kapely Monkey Business, je režisérem i hercem slavné francouzské operety Mam'zelle Nitouche. Rozverného dílka plného humoru a hitů, na které zve již v pondělí 30. dubna Dům kultury Ústí.

26.4.2012
SDÍLEJ:

Slavná opereta z kláštera, z kasáren i z divadla zavítá v pondělí do Ústí. „Čeká vás zábava,“ slibuje Ťulda Brousek.Foto: Repro foto: Deník

Svěží dílko plné hitů, operetní klasika, předchůdce muzikálů… Toť Mam´zelle Nitouche (1883), která zajistila nesmrtelnost francouzskému skladateli Hervému. Soubor okolo Ťuldy Brouska jí pobaví návštěvníky DK Ústí 30. dubna od 17.00 hodin.

A protože v ní má Otakar Brousek ml. obě hlavní role a jako „Mam´zelle Nitouche aneb Pravda pana Célestina" ji i režíruje, na něj směřovaly otázky Deníku k úspěšné operetce. K příběhu o hravém svatouškovi v sukních i muzikantovi, o konfrontaci tří rozdílných světů: kláštera, divadla a kasáren. Komedii rozehrají na jevišti zbožná klášterní chovanka i Célestin, učitel zpěvu, ctihodný klášterní varhaník.

Naše dvojrole

V „Nitušce" hrajete dvojroli. To aby se člověk rozkrájel, ne?
(smích) No, hrát tu dvě rozdílné role by těžké bylo. Ale je to vlastně jedna role je to stejný člověk, jen se jinak jmenuje tak složité to není.
Je to spíš úkol pro lidi okolo, to oni mě „nepoznají". Pořád je to jeden člověk, Célestin, který se vydává za Floridora.Mí kolegové to tedy mají těžší. Jirka Vohanka třeba hraje ředitele divadla a zároveň majora, a ten se opravdu musí celý převlékat ve velkém fofru. Navíc hraje dvě rozdílné role, pro něj je to tedy možná horší než pro mě.

Jste současně i režisér. Je těžké skloubit to s hraním?
To je jediné, co jsme si říkal, že už asi v životě neudělám. Když režírovat, tak režírovat a nehrát, nebo naopak. To je totiž schizofrenie, člověk neustále pozoruje ostatní, jestli hrají , jak mají. Ale dnes už mi to ani tolik nevadí, Nitušku hrajeme dlouho. Jen ze začátku jsem z ní byl nervózní. Je to má první režie a opravdu pěkná zkušenost.

Lipský i Nový

Mamze´lle Nitouche u nás proslavil Oldřich Nový, hrával ji v Karlíně. Jaké pro vás je, vědět, že on i Lubomír Lipský stejnou roli hráli už před vámi? Snažíte se je „obejít", nebo se jich naopak držíte „jako klíště"?
My máme samozřejmě úpravu pana Nového, jen trošku jinak, protože nás je míň. Ale zachováváme a ctíme text, který pan Nový upravil podle sebe. Na to navazujeme, ale zároveň si to hrajeme po svém protože to nejde kopírovat. My nejsme on.

Ne tedy revoluční změny textu?
Určitě ne! Jsem zastáncem toho, že když někdo něco napsal, mělo by se to tak i hrát. Alespoň se o to pokusit, zjistit, proč to tak udělal… Jak se někdy noví režiséři snaží „hlavně to udělat jinak", to mi přijde, jako bychom vzali Devátou, nehráli její slavnou melodii Ódu na radost a jen zněla doprovodná melodie. Někdy se opravdu u nás divadlo dělá takto: „Hlavně to bude jinak, než jak to autor napsal!" To já se se ctí a pokorou snažím hrát, jak on to napsal. Je to pěkné, dýchne tak na vás jiná doba, staré dobré časy, jiný způsob myšlení. Je to třeba, jako když jsme jako malí šli poprvé na Matějskou pouť. Člověk je najednou jakoby v jiném světě.

Je důležité, aby hlavní roli Mam´zelle Nitouche hrála a zpívala krásná ženská?
Tak samozřejmě že musí býti pohledná, hezká, ale především musí být chytrá. To je asi nejdůležitější, protože i ona hraje dvojroli. A je to na tom také pěkné, vždyť i ona se vydává za někoho jiného. To já jako Célestin jí vymyslím jméno Mam´zelle Nitouche… Ta hra je pěkná a zajímavá i proto, že si v ní každý hraje trošičku dvojroli.

…ale přišla revoluce

A co melodie operetky? Měl jste je pod kůží už dřív?
Člověk je jakoby zná, ale pak zjistí, že jsou ty tóny trošičku jinak… My Mam´zelle Nitouche hráli už v roce 1989, premiéra měla být 18. listopadu. Ale nebyla přišel do toho 17. listopad. Tak jsme operetu na chvíli odložili a hráli ji až v roce 1990. Takže už jsem ji tedy už uměl. Míra Kořínek nám udělal orchestraci a nahrávku, kterou jsme poté získali i do našeho současného představení. Je fajn, že máme kvalitní krásný základ s orchestrem, na který zpíváme.

To, že vás hraje v operetě málo, je asi dobré pro zájezdy, ne?
Určitě, ale i tak to skýtá řadu možností. Ostatní hrají dvoj i trojrole, je to zábava. Navíc jsme levnější pro pořadatele, hra je úspornější.

Šel byste se stejnou partou herců i do dalšího představení?
Ale jo, kdyby se našel další kvalitní text proč ne!? Ale teď mám hodně práce. Jsem Na Fidlovačce, hostuji v Příbrami, v Kalichu i ve Viole, dohrávám v Abíčku…
Ono je vždy důležité najít čas nejen na zkoušení, ale hlavně pak na hraní.

Co chystáte nového?
Teď jsem právě v okamžiku, kdy nic nezkouším a jsem rád. Ale hodně hraju, jsem vytížený…
Ovšem už tu příští sezonu mě určitě čeká hodně práce.

Jste-li dost vytížený, najdete si čas i na koncert kapely Monkey Business, ve které dnes hraje váš syn Ondřej na klávesy?
(smích) Byl jsem na nich jen třikrát, teď uvažuji nad dalším koncertem. Mám kamaráda doktora a on by je rád viděl, tak si vyrazíme a podíváme se, kam se odrazili.

A hrajete v něčem, k čemu napsal Ondřej muziku?
No jéje! Jakmile začal psát, měl jsem ve většině věcí Ondrovu muziku, už v ABC to náš šéf využíval. Měli jsme od něj hudbu k řadě inscenací, já vlastně pořád hraju v něčem, k čemu složil muziku. (smích) Dokonce mě i režíroval, pořád se s ním někde potkávám.
Teď se těším, v Plzni ho čeká v květnu premiéra muzikálu Adéla ještě nevečeřela. V jiném divadle s jinými herci, ale bude to lepší, protože tam bude živý orchestr. To je vždy zajímavější, v Praze měla Adéla jen nahrávku.

Táta na mě chodí

Viděl jste ústeckou Funny Girl, za kterou letos dostala Monika Absolonová Thálii?
Neviděl. Jak se člověk nedostane na premiéru, pak je těžké to představení ještě někdy vidět. Většinou nemám čas. Bohužel jsem teď neviděl ani tátovu premiéru na Vinohradech, hru Byl jsem přitom. Ten den jsem hrál. Navzájem na sebe chodíme, když to jde. Ale táta, protože je důchodce, toho vidí pokaždé víc než já.

Autor: Radek Strnad

26.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Litoměřický deník = Vaše noviny
1

KRÁTCE: Auto na střeše u Ostré, požár gauče v litoměřické nemocnici

Vyproštění chlapce, který spadl v Terezíně do studny.
2 3

FOTO: Třináctiletý chlapec spadl v Terezíně do studny

Dobrá zpráva: Bezdomovci se od litoměřického hřbitova odstěhují

Litoměřice – Minulý týden jsme uveřejnili článek o skupině lidí bez domova, kteří se usídlili mezi zahrádkami a hřibitovem v Litoměřicích. Jedná se o místo, kde se nacházejí hromadné hroby z období druhé světové války.

FOTO: Rameno Labe kolem Střeleckého ostrova páchne a je plné odpadků

Litoměřice - Zaměstnanci povodí Labe místo uklidili letos v dubnu, další úklid chystají.

FOTO: Ploskovický zámek se přenesl do baroka

Ploskovice - Ploskovický zámek ovládla barokní atmosféra. Večer patřil hudbě i zábavě. 

"Stezka ukázala správný směr," ví Kalivoda

Roudnice n. L. – Martin Kolomý, závodník roudnické stáje Tatra Buggyra, dokončil letošní ročník rally Hedvábná stezka na jedenáctém místě. Vítěz tří etap a jediný pilot, který dokázal držet krok s kamazy, vybojoval na asijské pouti speciální cenu za bojovnost.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení