Rockové Imodium chystá album, dřív ale pobaví Circus

Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ – Broumovsko-pražský kvartet letos slavil deset let vzniku. Na sever Čech se nyní vrací díky novému projektu koncertů Rock in Ústí (www.rockinusti.cz).

Oblíbené rockové Imodium s Evellyne zahraje v pátek 16. listopadu v ústeckém klubu Circus v prostoru klubu Doma. Kapela, která letos předskakovala americkým Bush, v minulosti bavila před Avril Lavigne či Simple Plan a známá je i koncerty v bytech svých fanoušků v rámci „Bytových turné", přijede díky novému projektu Rock In Ústí. Ten už nabídl krajské metropoli kapelu Doga či Vladimíra Mišíka s Etc… a další koncerty chystá.

Na otázky odpovídal Thom (zpěv, kytara), lídr Imodia. Tedy čtyřky, proslulé energickými koncerty na festivalech i v klubech, založené v roce 2000 v Broumově. Jejich dokument 8 1/2 ale připomíná 10 let Imodia, ohlíží se dnes ale také na koncertech. I proto zahraje v Circuse průřez svými alby včetně aktuální desky „Polarity" (Supraphon, duben 2010). „V Ústí tak zazní i písničky, které jsme dlouho nehráli," slibuje Thom.

Až Fighters vyjedou…

Čeká vás koncert před slavnými americkými Foo Fighters v Praze. Odhadnete kdy?
(úsměv) To bude záležet na tom, jak dlouho bude trvat aktuální pauza této slovutné kapely. Až tedy skončí, což očekávám v roce 2014, tak se samozřejmě vydají na turné. A jakmile se dostanou do Evropy, tak samozřejmě pražská zastávka patří nám.

To už je opravdu dohodnuté?
Ne, není (smích). Ale normálně to tak můžeme podat, alespoň se na to kluci budou ptát.

Je to fajn i proto, že je to kapela exbubeníka Nirvany, k níž jste kdysi tíhli? Loni to váš bubeník před tribute koncertem Nirvany v Praze v Akropoli přiznal. „Až když jsme s Thomem jako 14letí objevili u mé ségry kazetu s nahým dítětem plovoucím pod hladinou a poslechli si ji, daly se věci do pohybu. Založili jsme kapelu!"
(smích) Proto jsme letos na začátku roku točili dokument 9 1/2, v němž jsme si dali tu práci na všechny ty otázky odpovědět. Myslím, že podobnost s Nirvanou byla u nás stejně markantní jako u každé jiné začínající kapely. Jen se u nás nebylo na co ptát, tak se lidi ptali na ni. Ale už to odeznělo. A koncert k výročí alba „Nevermind"? To byl právě ten fór. Aby se lidi ozvali: „Já to říkal, celou dobu jsou to ti flanelkáři z 90. let!" (smích) Ale překvapili nás, už se nikdo neozval.
A v Akropoli od Nirvany nehráli nic, vše hráli hosté jako The Switch, nebo bubeník Mandrage, kteří nemají s Nirvanou nic společného.

Zdroj: Youtube

Právě chystáte novou desku. Už z ní uslyší něco i Circus?
Určitě ne. S deskou jsme na začátku. Jde to poměrně rychle, ale ještě jsme se u žádné skladby nedopátrali konečné podoby. A protože kvůli desce moc koncertů do konce roku už nemáme, je otázka, jestli vůbec bude příležitost. Může se to stát v Praze v Rock Café, kde zahrajeme na silvestra.

Dali jste si nějaký deadline, termín, do kdy musí album být hotové? Nebo vám dalo vydavatelství Supraphon?
My zjistili, že se bez deadline nehneme z místa. Tedy ho máme, ale je spíš imaginární, aby nás hnal dopředu. Ale protože tak do měsíce budeme přemýšlet nad závaznými termíny typu nahrávací studio, tak nás to donutí.
Teď koncem listopadu budeme mít druhé a poslední soustředění na chatě. Uvidíme, co si odtud odvezeme a podle toho začneme plnit kalendáře konkrétními čísly. To znamená, že pro někoho tam zazní i věci, které dlouho neslyšel, ne-li vůbec. Koncert se stoprocentně neobejde ale ani bez našich singlů, zazní tedy Břehy, Polarity, Hlavou, Žiletko má lásko, Koník… Už jsou na to veselé reakce, že se lidi po deseti letech dočkali, slyší i živě to, co rádi poslouchali z alb.

Kam na chatu?
K nám na východ Čech, někam od Hradce směrem k polským hranicím. Máme tam za ty roky pár kontaktů na chatičky, kde se můžeme chystat na nové album.

Práce, ale jen trochu alkoholu

Jak vlastně vypadá vaše soustředění? U skupin to bývá různé…
Jsme koncentrovaná kapela, umíme pracovat. Znám dost kapel, které jedou na soustředění tak, že z pěti dnů je třídenní kalba a dva dny totální kocovina s převráceným žaludkem. To my času moc nemáme. Bude tedy i pár lahví vína a pár panáků, ale jinak samá práce.

Bonusovým akustickým CD k albu „Polarity" jste své fanoušky „namlsali". Přidáte i k chystané novince bonus, třeba zmíněný dokument 9 1/2?
S dokumentem ještě nějaké záměry máme, stál dost práce a peněz, aby zůstal jen nastreamovaný na webu. Ale k další desce určitě bude i nějaká další nadhodnota, něco, co dáme fanouškům navíc. Už se rodí v hlavě, ale víc zatím neřeknu.

Můžete někdo z Imodia říci, že vás hudba živí?
Můžeme stoprocentně říct, že nikoho z nás to neživí. Máme samozřejmě každý své práce, ale – a to můžu říct i za kluky – všichni děláme to, co nás baví, nikdo nemá práci jako řeholi. A každý jsme flexibilní, takže ta kapela může jet na plné obrátky. Děkujeme Pánubohu, že jsme si nadělili takové práce, které nás nesvazují, nemusíme nic rušit, odmítat. Hraní v kapele jsou tak pěkné přivýdělky.

Hráváte speciální Bytová turné, děláte akustické koncerty v bytech fanoušků. Na jednu stranu si někdo může představit, že tam máte k lidem, speciálně ke slečnám, blíž… Je ale možné, aby si muzikant na takové akci i našel „ženskou na celý život"?
No možné je úplně všechno… Ale myslím, že – byť mají někteří z nás dlouholeté vztahy – ani jeden z nich nevznikl tak, že se odehrál bezvadný koncert, pak byla pěkná noc a byl z toho „zbytek života"… Asi je to dost nepravděpodobné, ale vybavuji si případ Derricka Leona Greena, dnes lídra brazilské Sepultury, který začal žít v Čechách. On Dominiku, Češku, se kterou tu žije, sbalil po koncertě v Rock Café. A je z toho dítě a společný život…

Zdroj: Youtube

Mám podobnou zkušenost od nás z Ústí. Před pár lety tu po koncertě v Národním domě našel svoji životní partnerku, tenkrát rozvedenou paní, Laco Deci, v Americe žijící slavný slovenský jazzový trumpeťák. No a dnes má holou hlavu, to ona ho tak ostříhala (smích).
(smích) Tak to je pro ženský typický! Takže vidíš – stát se může fakt cokoli. To je nepředvídatelné, jen se to v našem případě nestalo.

Dá se některý z vašich letošních koncertů označit za nej? Hraní na festivalech, předskakování zahraničním hvězdám?
To je těžké pro rychlou odpověď, těch momentů bylo za rok víc. N všechno budeme vzpomínat na konci roku u piva, určitě se odehrály i světlé, veselé a zásadní momenty, ale teď z hlavy narychlo nic dohromady nedám. Asi k tomu patří úplně nejvíc ty velké koncerty s tisícihlavým davem, ale pak i nečekané momenty, které jsou fajn.

Ta pohroma z Rock For People

Bylo vám líto pořadatelů velkého festivalu Rock For People 2012, když se to tam kvůli počasí tak nešťastně „sesypalo", přišla obrovská průtrž mračen? Oželeli jste pak třeba Faith No More?
No ježísmarjá! My už asi šest let říkáme, že kamkoli přijedeme, tak tam neprší. Ale my tam letos nebyli, nás nepozvali… a dopadlo to, jak to dopadlo. Třeba si na to vzpomenou příští rok, kluci, kteří dělají Rock For People. Když budou chtít mít hezké počasí, tak si pozvou Imodium (smích). Ale celá kapela jsme ty události hodně prožívali alespoň ze zpravodajství, z médií, z facebooku. To musel prožívat každý, kdo s tím festivalem má něco společného. No a my na něm hráli už snad sedmkrát, osmkrát.

Co vás do konce roku ještě čeká? Bude i nějaký vánoční koncert?
Ne, jen silvestrovské Rock Café. Původně už jsme nechtěli hrát v prosinci vůbec kvůli natáčení desky, ale dáme ještě 1. prosince jedny Domažlice a úplně na konci roku tu Prahu. Dalšímu hraní se ale bráníme kvůli albu. Ony by se její přípravy totiž mohly protáhnout třeba do půlky roku – a to už zase nikdo nechce. Ale to Rock Café asi bude „našlehaný" jako každoročně.

Ale ještě zpět k hraní v Ústí. Jak vnímáte novější kapelu Evellyne, která vystoupí v Cirkuse před vámi? Mě moc nebaví, ale publikum ji může vnímat jinak.
Já měl možnost je vidět zatím jen v Hradci, kam jsme je vzali na koncert minulý týden. Tam je to hodně elektro, což je věc, která se mě úplně nedotýká. Já jsem spíš mánička, která má radši kytary a bubny. Ale jsou to velmi mladí kluci, a hlavě – má to nějaký „ksicht", svůj směr, což je v dnešní době hrozně důležité. Dost kapel, které dnes vznikají, jen bezhlavě buší do kytar, což je hloupý. Bez jasného ksichtíku to dnes nejde, to pak člověk neví, co s tou kapelou dělat. Ale já to cítím tak, že Evellyne ví, kam směřují. A to je dobře, fajn.