Téměř celou hru kryje scénu průhledná tkanina, umírání otce tří dětí se „dotýkáme" zpovzdálí. Mluví k nám hlasy, vidíme obrysy herců, postavy jakoby žily v mlze. Občas probleskne plamínek svíčky. Ale slyšíme lidské příběhy. Někdy temné či k vzteku, jindy povolují napětí z očekávání smrti lékaře Jana Nedomy.

O životě a smrti

„Inscenace souvisí s dramaturgickou linkou uvádění literárních skvostů 20. a 21. století na jeviště. Na Balabánově díle nás zajímá náhled na umírání, vztah života a smrti, které mohou být pochmurné, ale mohou dávat i velkou naději. Naše pojetí je hra pro tři herce. Pokusili jsme se ji jevištně zjednodušit, aby byla pro publikum únosná. K tomu, že je hravá, přispívá režie Filipa Nuckollse i herecké výkony Aničky Fišerové, Matúše Bukovčana a Kryštofa Rímského," řekl Vladimír Čepek, dramaturg.

Zkouška byla v budově Činoherního studia ve Varšavské proto, že právě Hraničář hostil jiný program. „Ale chceme, aby hra zůstala na malé scéně Hraničáře. Zde vznikla, sem patří," řekl Čepek. „Jdeme sem s velkou pokorou. S vírou, že vše dobře dopadne. Že sál, který tu přes třicet let sloužil divadlu, mu bude sloužit dál," okomentoval chystaný návrat.

Další premiérou, se kterou Činoherák Ústí počítá už pro objekt ve Varšavské, je inscenace Kopanec. „Už ji zkoušíme, premiéru by měla mít 16. ledna," prozradil Čepek.

Oranžový foyer

Soudí, že za působení spolku Amulet ve Varšavské k nenapravitelným škodám nedošlo. „Máme tu oranžový foyer, oranžovou podlahu, to je velmi zvláštní. Ale to je jen drobnost. V sále se nic podstatného neudálo. Jen nechápeme, že byl vytrhaný odposlechový systém, kterým inspice svolává lidi a ohlašuje scény," posteskl si. Doufá, že na premiéru i bar už ve foyer bude.

K humoru inscenace řekl: „Asi ne úplně černý humor, ale jsou v ní i vtipné pasáže. Třeba rozhovor jednoho ze synů lékaře s hrobníkem o jeho profesi," prozradil.

Ve hře nechybí loutky, se kterými umí hrát Matúš Bukovčan i Kryštof Rímský. „Loutky suplují také postavy, které tu už nejsou. Mohou to být i duchové," tvrdí Čepek.

„Jsem tu po tři čtvrtě roce, byl to dojemný, emotivní návrat. Rychle jsem si užil svoji židli nahoře u svýho zrcadla, který mi krásně natřeli," smál se herec Kryštof Rímský.

Z domácích potřeb

„Pro mě tato hra není návrat k loutkám. Já se s nimi kamarádím snad celej život," řekl Rímský. „Lepší to má ale Matúš, ten si loutku pro scénu u soudu sám udělal. Nakoupil kuchyňský materiál v domácích potřebách a sestavil si ji. Tu mou vytvořila moje maminka do úplně jiné hry," dodal herec nadšeně.