Zima jako v Rusku, dost silný vítr. Ale ani tyto drsné podmínky neodradily na osm tisícovek příznivců taneční hudební scény od návštěvy 2. ročníku open air festivalu Pleasure Island, který se přesunul z Hradce Králové, který ho hostil loni, na roudnické letiště na Litoměřicko. Povrch letiště byl po celou sobotu skrápěn deštěm. Vydal jsem se z Ústí směr Roudnice po sedmé večerní i přes to, že se brány festivalového areálu otevřely již v 16.00 hodin.

Bez holínek bída
Teprve až na místě a po obhlédnutí terénu jsem zjistil, že holínky (které jsem nechal doma) byly nezbytnou součástí většiny návštěvníků. Ti už od samého startu Pleasure Islandu zabrali prostor před hlavním pódiem, stage s hard music a stany, kde se hrály styly jako techno či trance. Při pohledu na užívající si tanečníky jen v kraťasech a plážových botkách jsem si říkal: „když miluješ hudbu, není co řešit…“.

Dalším prostorem, kde se kupodivu tísnili lidé, bylo otevřené ohniště. Zde bylo asi nejteplejší místo celého areálu (teplota se pohybovala okolo 10 °C).

Moguai na úvod
Na „ostrově pohody“ jsem hned zavítal ke hlavnímu pódiu, to bylo zajímavě konstrukčně řešeno, ale bez světelných efektů mi přišlo fádní. Svůj svižný electro-house hrál Moguai. Pomalu jsem začal nasávat atmosféru, ale nemohl jsem se stále zbavit dojmu, jestli má být tato akce opravdu tou nejlepší v republice.

Než jsem zaplul do Pure trance stanu, obešel… respektive přebrodil jsem se k obří mase reproduktorů, ze kterých šly tóny hodící se spíše do vytuněného auta. Návštěvníci tu spíš než zelí šlapali bláto! Cestou zpátky jsem se zašel podívat do stanu, kde se hrála nejmonotónnější hudba v celém areálu - techno. Zaplněn byl slušně. Vždyť k tanci hrál tvrději než je švédská ocel Cari Lekebusch.

Stan to jistí
I díky rozblácenému povrchu, vlezlé zimě jsem se uchýlil do Pure trance stanu, kde jsem strávil zbytek času na taneční akci. A ne nadarmo. Svůj melodický trance plný chytlavých melodií v něm předvedl Angličan Gareth Emery a po něm i dvojice z Holandska W and W.

Ani tanec mi nerozproudil krev v těle, chlad se do mě i ve stanu dával čím dál tím víc. Dal jsem si tedy na rozloučenou předražené čínské nudle. Sice jsem se dál těšil na závěrečné číslo na hlavním pódiu - set Holanďana Sandera van Doorna, ale tělo zradilo a myšlenky jsem už tedy měl zcela jinde. Není těžké uhodnout, že v teple! Při odchodu jsem se ještě „pokochal“ pohledem na rozčvachtaný terén pod nohama – a na ten nepořádek, který byl v celém areálu. Opravdu jsem litoval ty, kteří to budou muset uklízet. Tedy už museli uklidit.

Bude líp
Letos se opět potvrdilo, že počasí je mocná čarodějka. Jako i loni v Hradci Králové dokáže požitky z celé akce umocnit nebo naopak… jako tomu bylo právě při druhém ročníku. Podle ohlasů návštěvníků se však festival vyvedl. Mluvím-li tedy nyní o jeho hudební stránce.

Vít Hnízdil