Karel Gott své příznivce tentokrát seznámí se svým druhým světem světem výtvarným. Nedílná součást jeho bytí a velká láska malování, které mu je nejen koníčkem a relaxací, ale i terapií.

„Výstava bude koncipována jako průřez tvorbou a bude prodejní rámované signované grafiky a rámované reprodukce nejznámějších obrazů. Originály Mistr nevystavuje a neprodává.“- informuje pořádající provozovatel galerie Libor Uhlík. Mistrovo dílo přijede na vernisáž představit jeho manažer Zdeněk Kohák, který se stará o vše, co s Gottovou výtvarnou tvorbou souvisí a rád jeho malířský život, případně osudy jednotlivých obrazů návštěvníkům přiblíží. Hostem bude zpěvák Karel Kahovec, jenž zavzpomíná na 60.léta, kdy se s Gottem potkávali pracovně i přátelsky častěji a vernisáž doprovodí minikoncertem známých písní právě z tohoto období. „O osobní účasti Mistra se dlouho jednalo a není vyloučené, že by mohl v průběhu výstavy zavítat, ale prozatím to slíbit nemohu…“ vysvětluje L.U. pro pracovní vytížení a zaneprázdněnost známých osobností ne vždy jednoduché dohody. „Pravděpodobně přijede i zpěvák Milan Drobný a možná ještě další hosté…“ doplňuje náročnou organizaci galerista.

Karla Gotta jistě není třeba představovat. Asi není v Čechách člověka, který by jej neznal. Se svými 37 slavíky je nejúspěšnějším z úspěšných ve svém oboru zpěváka. Výhry všech možných anket svědčí o jeho neutuchající oblíbenosti u široké veřejnosti.

Už od raného dětství v popředí jeho zájmů bylo malování. Jeho otec by ho raději viděl hrát fotbal, k němuž se ho snažil přivést, ale podobné aktivity introvertnímu zakřiknutému Karlovi nic neříkaly. Podporu nalezl u maminky, která mu přinesla knihu s reprodukcemi obrazů známých malířů, jež záhy obkreslil. Slavní mistři mu učarovali fascinovaně listoval knihami, které ho inspirovaly, chodil na veškeré dostupné výstavy a kreslil a maloval. Dodnes vzpomíná na svůj nejkrásnější vánoční dárek, jímž byla kompletní malířská výbava.

Na základní škole jeho zájem podporoval i třídní učitel, který mu zprostředkoval návštěvy různých ateliérů, kde sledoval malířské techniky, kladl zvídavé otázky a alespoň pasivně se v tomto oboru vzdělával. Bral to i jako část systematické přípravy na UMPRUM, k jejímž přijímacím zkouškám nakonec jeho otec svolil.

„Měli jsme tehdy nakreslit starou odřenou botu se žraločím jazykem, hřebíky a utrženým šněrovadlem…“ vzpomíná K.G. na průběh jeho tehdy zásadní zkoušky a své přesvědčení, že nikdy nenakreslil nic tak dobře.

Akademici byli ovšem názoru jiného a na vysněnou školu ho nevzali. Následovalo zklamání, deziluze a podvolení se otcově vůli nastupuje do učení v ČKD v oboru elektromontér. Když začíná zpívat ještě jako elektrikář, bere tohoto svého druhého koníčka jako prostředek k původně vytyčenému cíli: „Budu zpívat, alespoň si vydělám na barvy…“

Kudy se další cesta K.G. ubírala je také všeobecně známo od amatérských pěveckých soutěží, vystupování v kavárnách přes zlomový bod jeho kariéry , kdy byl objeven divadlem Semafor až po „star“ číslo jedna.

Malování ale nikdy neopustil. Bere ho jako důležitou součást svého života, odreagování od stresů šoubyznysu. Má jej i jako meditaci, kdy se uklidňuje jiným tvůrčím projevem než je zpěv „…jako malíř se snažím spoutat barvami celý vír svých představ, nápadů a snů… při malování nacházím klid, který nutně potřebuji.“

Na motivy Gottových obrazů vytvořila módní návrhářka Iveta Řádková kolekci ojedinělých modelů šatů.

„Obrazy K.Gotta v rámci tvorby malujících zpěváků či herců patří k těm povedenějším. Jsou řemeslně zvládnuté, působí upřímně a nesnaží se o velká gesta. Na druhou stranu jsou početný publikem mylně posouvány do proudu aktuálního umění…“ objektivně hodnotí malíř a umělecký kritik Radan Wagner. Grafik a malíř Jiří Anderle přičítá velký zájem o Mistrovy obrazy náklonnosti publika k jeho osobě, ale přiznává „..je v nich něco dráždivého, upřímného, co mají jen obrazy samouků, insitních malířů. Jen oni mají tu výsadu negovat hranice stylů a žánrů, aby mohli zobrazit to, čím intenzivně žijí.“ To odpovídá i Gottovu přístupu, který s přijetím kritiky nemá problém: „V malování jsem svobodný, nepodléhám žádnému tlaku, maluji co cítím, co odpovídá mým vizím a představám, maluji, když jsem nabitý chutí zaznamenat nějaký svůj nápad… každý obraz je současně dokumentem nějaké kapitoly mého života.“

Eva Vopelková