Lucie Bílá je zpět, vrací se na sever Čech i na novince „Modi" (Supraphon). Navíc má i energie plné koncertní DVD s heavy metalovou partou Arakainem, v pondělí 26. listopadu křtí v Praze „Rány", debutové album rockové skupiny Noid svého exmanžela. Těžko si tedy může Hana Zaňáková na nedostatek práce i zájmu stěžovat.

Už víme, že v sobotu získala ve Státní opeře dalšího Zlatého slavíka a my ji krátce poté uvidíme živě! Jen s klavírem vystoupí od 15.00 v kostele v Modlanech na Teplicku, desku „Bílé Vánoce Lucie Bílé" (Supraphon, 2010, album devítinásobně platinové!) pak spolu s kapelou Petra Maláska představí, respektive připomene také 2. prosince od 19.30 v Domě kultury v Ústí nad Labem.

Ty krásné vlasy Lucie

Ale protože Luciina novinka „Modi" voní novotou, asi i z ní, hádám, na severu pár skladeb zazní živě. Pojďme teď zkusit odhadnout, kterým novým songem se snad strefí Lucie Bílá svátečně naladěnému publiku do vkusu.

Album „Modi" zaujme už obalem, jen ty krásné Luciiny vlasy! Doma jsme zlehka „vedli spor" s manželkou, zdobí-li obal cédéčka snímky, nebo obrazy zpěvačky. Popravdě, ty tam jsou časy, kdy prý obal CD Ilony Csákové, jak tvrdí zlí jazykové, byl dražší než natočení samotné desky. Ale stále je tu ještě doba, kdy se vyplatí si obal dobře promyslet, prosadit zajímavý nápad a k jeho realizaci povolat ty nelepší. To je i případ „Modi" se snímky (ano, jsou to fotky) Pavla Hejného, mimo jiné také fotografa baletu Národního divadla v Praze a držitele několika ocenění Czech Press Photo. Na čisté grafice obalu a bookletu má zásluhu František Polák; toť první dojem pouze ze „slupky" podzimní desky Lucie Bílé.

Sedmkrát Pavel Vrba

Album otevírá překvapivá balada „Já" od Radoslava Bangy, hlavní postavy originální romské etno hip hopové skupiny Gipsy.cz.

„Ať mě třeba celej svět nebude chtít rozumět, ať na mě řvou, ať mě třeba na kříž daj, budu sice křičet, ale budu svou," je ta píseň plná vzdoru, jakoby vznikla pro Gipsy.cz. Kdepak pokora, byť právě s ní a s bolestí by soul lépe ladil. Ta skladba jasně dokazuje, že máme kvalitní autory, že zde jsou. Jen je najít a především: Dát jim šanci!

„Jsem tvůj tichý pacient" zní na albu Modi první ze sedmi textů Pavla Vrby (duben 1938 – září 2011), loni tragicky zesnulého českého básníka, jehož hity se mohou či mohli chlubit třeba Olympic, Petrové Spálený i Novák, Karel Gott… Hudba vypůjčená „zvenku" je pro Tichý koncert dobře volená; je poklidná, rozumí si se slovy, hladí… Plný víry, naděje je následující šanson „Světlo zas uvidíš", o text se „dělí" Pavel Vrba a Václav Kopta. Ale spíš ji Václav po smrti Pavla dokončil, soudím. Citlivě.

O porušování Desatera

Je evidentní, že najít původní českou muziku byl tentokrát pro Lucii Bílou a Petra Maláska těžší úkol než kvalitní texty. Například jindy rebel i „politický komentátor" Radek „Gipsy" Banga, chlapík, který jako Ramirez uměl šokovat i vulgarismy, je tu jistota. Vždyť na CD od něj Lucie Bílá má také odvázanou, rozvernou pískanou Kde ty časy jsou, k níž napsal hudbu i slova… Saxík si zde zařádí, klavír přitlačí na černé klapky. „Živě vzpomínám na porušování Desatera… a moje dlaň se čím dál tím víc mraků dotýká," zpívá v ní malá velká Bílá. Tak co myslíte? Ano ano, tak právě tuto do kostela asi ne. Ani ještě před církevními restitucemi.

I maličko přitvrzená „Chyba lávky" má text Pavla Vrby. Byl v tom jistě osud, že jej Bílá nejspíš loni oslovila. Stejný osud ale asi rozhodl o tom, že tu Lucie nakonec nezpívá slova, která pro ni loni napsal Xindl X. Jak se Lucka letos v Ústí na plese smála, „chlapík s tím legračním jménem".

Šansonem nasáklá…

Zpěvačka si na albu užívá dost podobného klidu, jako na své desce vánoční. Třeba balada „Co do jména" by se na Bílých Vánocích i „ztratila", pěkně by zapadla. Hudba je od excelentního rockového kytaristy René Rypara ze skupiny Eleison či Support Lesbiens. Tedy naše, česká.

Ve stejném tempu si Bílá splývá v šansonem nasáklé Vrbově pěkné Chtěla bych znát. „Otázky podivní ptáci, to co z nich získám, ztrácím, štěstí a žal spojený jsou…" zpívá, a dívčí hlasy (také Dasha, která už léta zpívá s Karelm Gottem) barví příjemně píseň do soulova. Má pěkné aranžmá, to jistě „spískal" producent Petr Malásek. Lucie, vy ho nemít… Víte to?!

Tedy nečekal jsem, že tu najdu drsnou „Tygřici", kterou má Lucie i na DVD s Arakainem. Ale hříšný poklid Jacksonovy Ty sám sis to přál, to je zas klavír a saxík k snění. Text Václav Kopta, autor hitů Hany Hegerové. Je to jedna ze sedmi až zvenku převzatých skladeb alba „Modi". Z celkových dvanácti dost, ne?

Modi, píseň modelky

Další balada? Ovšem, klenutá „Namále má" od Dalibora Cidlinského a Pavla Vrby. A cizí i Belkova (ten ze Sta zvířat) „Intuice".

Dramatický „Archanděl Chamiel" (Pavel Vrba/ Václav Kopta) mě vrací snad až do časů úžasného pravého debutu Lucie Bílé, alba „Missariel" (1992) s hudbou Ondřeje Soukupa a slovy Gabriely Osvaldové. Má podobnou náladu…

„Archanděl" je pro mne jasný hit podobně, jako geniální finále alba, píseň „Modi". Závěrečný šanson par excellence, který vypráví kráska, osudová modelka Amadea Clemente Modiglianiho (1884 – 1920), slavného italského sochaře a malíře, bohéma. Tuberkulózou nemocného muže velkého talentu, který to velmi přeháměl s alkoholem i hašišem. Dožil se jen pětatřiceti let…

„Já viděla ho pít, zlej absint nehorázně/ A pak chtěl voči skrýt, ty voči plný bázně/ Měl šaty z manšestru, a přitom hodně praný/ Von ptal se na sestru, Však sám měl voči panny… Byl krásnej jako bůh, A zlomeném svým steskem/ Von žil svůj divnej kruh, Když dopil, sám byl bleskem…"

Ta píseň Petra Maláska a Pavla Vrby by slušela, a moc, také Haně Hegerové. Tak snad možná jednou…