Letos nové album lehce provokativního názvu „Sex and Sport? Never!" (Warner Music ČR) přiveze v sobotu do Ústí populární disko pop rock funky kapela Monkey Business. Vstoupí v Music Clubu Doma, kde parta okolo Romana Holého s Matějem Ruppertem u mikrofonu měla v čase vydání svého prvního alba „Why be IN when You could be OUT" (2000, Columbia; až letos vyšlo poprvé na vinylovém LP) jeden z prvních koncertů.

O legráckách, kostýmech, žhavé současnosti a mnohém dalším okolo „Monkeys" řekl Deníku baskytarista kapely Pavel Mrázek, spoluautor většiny textů Monkey Business. Muzikant, který se před pěti lety stěhoval z Prahy a dnes žije pár kilometrů od Roudnice nad Labem.

V úvodní a současně i titulní písni nového CD zní hlas Marty Kubišové a poskakuje tu pingpongový míček, druhý song „Guru in Subaru" je zase pěkné reggae… To aby vaše hudba byla pestrá a víc zábava?
Jasně, nemůžeme pořád hrát rovné rytmy. I když to jsme vlastně nikdy nedělali. Tohle je naše osmá deska a každá je žánrově pestrá. My nejsme jen funky kapela, děláme všechno, co nás baví. Roman Holý, náš hlavní skladatel, razí zásadu, že to musí být hodně barevný a všichni rádi souhlasíme.

Texty? Velká zábava

Pavle, na první desce MB´s jste spoluautor osmi songů z dvanácti, na novince už dokonce všech, jsou dost kolektivním dílem. Jak vznikají často bláznivé texty Monkey Business?
Já jsem v tom asi nejvíc zainteresovanej, dávám do textů nejvíc témat. Baví mě zapisovat si různý věci, vymýšlet názvy a slogany. To je pro mě dost velká zábava,vymýšlet, aby to bylo neotřelý a zajímavý. Angličtina je pro vaši kapelu typická. Také to vás odlišuje od J. A. R., další hudební skupiny Romana Holého? Rozhodně. S angličtinou jsme rovnou začali, líbilo se nám to tak a moc jsme o tom nepřemýšleli. Matěj má dobrou schopnost interpretace, umí všechny jazyky a dobře napodobí ten zvuk. Navíc nikdo z nás nemá básnický střevo, jako má třeba Jaromír Nohavica. Psát anglicky je pro nás snazší.

Na kterou písničku z nové desky jste nejvíc pyšný a proč?
Mám hrozně rád „Mr. Egg", protože je o otcích. Sami jsme už všichni otcové , ale hlavně je hodně osobní pro mě a našeho textaře Vráťu Šlapáka,protože se to dost týká našich otců.

Ovšem když přijde řeč na vaše klipy, ty nejstarší, jako je krásná pomalá „Piece of My Life", také její klip je o otcích. Užívají si v ní nohejbal, je to pohoda…
To ale spíš ukazuje na fakt, že máme rádi starý lidi, že i v seniorovi dál vidíme kluka. Máme rádi klukovský věci, modelaření, zanícení pro něco, třeba pro muziku. Když je člověk dítě, vydrží hodiny se zaujetím dělat nesmyslné věci. V tom klipu je sentiment starých obličejů pánů, kteří si nohejbal užívají, ta hra a zaujetí pro ni, radost.

Když už jsme tedy u potěšení, jaká radost byla a je vydat na vinylovém LP vaše první album? Sice po řadě let, ale vlastně poprvé jako „asfalt"?
Je to velká radost, všichni máme hrozně rádi vinyly. Mimochodem, i naše poslední deska už je teď na vinylu. Postupně chceme všechny svoje desky vydat na vinylech a dát je do pěknýho balíčku…Všichni jsme na vinylech vyrůstali. Sám si pamatuju, když stálo LP 44 korun, kupoval jsem si je a měl taky Pražský výběr… Dodnes si pamatuju, jak jsem si jako dvanáctiletej šel pro ABBU, její album „Super Trouper" (venku vyšlo v prosinci 1980, v Čechách o něco později pozn. autora), takže mám k LP vztah. Ale měl jsem špatnej gramofon a všechny desky osoustružil, měly pak hroznej zvuk… Vzpomínám si, že jsem měl i singly prvního Žentouru, Abraxasu, Dr. Maxe…

S pýchou na Martu

Na kterého z hostů z letos nové desky jste nejpyšnější?
Těžko říct, ale jsem třeba hodně pyšný na Martu Kubišovou. Mám ji hrozně rád a tak mě těší, že do takovýhle koniny šla (řeč je zde o titulní písni „Sex and Sport? Never!" pozn. autora). Je taky skvělý, že nám kytaru točil Mike Stern a klávesy Gabor Presser (z maďarské legendární kapely Locomotiv GT pozn. autora), to je miláček Romana Holého. Těší mě, že jsou naši hosti zajímaví.

Jak se vám podařilo přemluvit ke spolupráci skvělého trampa Wabiho Daňka?
Líbí se nám už od 80. let, jeho Píseň co mě učil listopad a další písničky… Když si vzpomenete na časopis Mladý svět, kde byl na konci „cancák" a nekonečný diskuze o tom, jestli je Wabiho Rosa na kolejích trampská hymna a má se u ní stát nebo sedět… Jeho hudba nám vždycky zněla v uších, má fakt nádhernej hlas, hodně podmanivej. Tak jsme si řekli, že by to bylo zajímavý spojení a našli jsme pro něj perfektní téma, chlast, a on do toho šel. Pro něj je to osobní zkušenost, a tím pro mě písnička „The Golden Age is Gone" nabývá na kvalitě. Je dobrá.

Existuje „šicí a maskovací tým", který vám vyrábí kostýmy?
My jsme si na sebe s kostýmy ušili hroznej bič, je to už patnáct let a je vopruz mít pořád nové oblečení na koncerty. Ale baví nás George Clinton a Parliament, ti vždycky měli velký bizarní kostýmy. Takže i my furt musíme něco vymýšlet. Chodili jsme do fundusu do televize na Barrandov, něco jsme si vyráběli sami, třeba Mad Maxe. A teď jsme našli módní salon, kde nám dvakrát nebo třikrát šili obleky. Jen si je vždycky vymyslíme my sami…

Rusko versus USA?

Měli jste už bizarní disko oblečky, hráli jste jako nevěsty i sexy sestřička v červeném Tonye slušela. Proč teď ale máte kostýmy z vlajek USA a sovětů?
Chceme tím říct, že už je tu zase studená válka. Zároveň je to věčný téma z mládí, kdy jsme řešili Ameriku a na somračky si psali USA; z Ruska bylo všechno hrozný. Máme to i na jedný desce: ruská pájka kouří a americká funguje…

Zpěvačka Tonya Graves s vámi právě teď nekoncertuje. Prozradíte čtenářům proč to tak je?
Tonya nedávno vydala novou bluesovou desku a chtěla po nás pauzu, tak jsme řekli: OK.

Ale Tereza Černochová je dnes fajn záskok, ne? Pěkně zpívá…
Jo, ta je úplně optimální. Pro nás je to „stará fanynka", která vyrostla na J. A. R. a Monkey Business. Je to entuziastická holka, jakou potřebujeme. A jasně, Tereza zpívá úplně skvěle.