Letní kino na Střeleckém ostrově v Litoměřicích hostilo festival v pátek 4. a v sobotu 5. července, přišlo asi tisíc lidí. „To je tak akorát, jsem spokojený," nestěžoval si Hanzl.

Mnohé ze skupin bavily už 1. ročník Kořene. Ale Koně teď zaskakovali za bohužel nemocného Vladimíra Mišíka.

Hráli i z Everestu

„Máme to tu rádi a Michal Hanzl má rád nás. Kořen na sever Čech patří, často jsme na něm hrávali," řekl Jiří Imlauf, lídr rockové čtyřky, po energickém koncertě, kde zněly i hity z alba Everest (2013), Dekardc, Desire City, Vesluju.

První hrála Radost, parta svérázného trumpetisty Pepy Pondělíka a hráče na kazoo Zdeňka Rusína. Byla radost slyšet jejich hity Jedna paní má červený nos, Babička či Na kolejích leží. „Na to, že to byl playback, to šlo," smál se Pepa.

Drsně poetické texty, hlas Jiřího Háska (básník Krchovský) i cello Tomáše Schilly vévodily hudbě kapely Krch-off. V zákulisí pak jedna slečna řekla: „Měli jste to i s opalováním. Síla, to sluníčko, co?"

Pěšáci na slunci

Kořen dostal pořádnou porci slunce i příjemný déšť v sobotu. Slušně pražilo i na TataBojs, účastníky už 1. Kořene. Letos tu hráli show bez počítačů, ale s vozembouchem. „Ahoj Kořeni, hluboko v zemi jsi zasazen. My už to pocítili před dvaceti lety," zdravil zpěvák Milan Cais. TataBojs nadchli, na Kořen si koupilo jednodenní lístek sto lidí asi jen na ně. Dali i hit Pěšáci, užili si to s námi i my s nimi a odjeli být hlavní hvězdou velkého festivalu Rock for People.

Garage s Tony Ducháčkem (tančil, viděli jsme to!) dali klasiku Táta to chtěl zakázat, Musí spát i melancholický Berlín. Legenda Půlnoc nezapomněla na své hity, a že jich má. MCH band po ní šíleně dlouho zvučil a pak předvedl unikátní koncert s hosty.

Divošky z Hudby

V sobotu jsem dlouho spal, na Kořen přijel až na odvázanou Hudbu Praha. Jejich zpěvačky Ája a Kristýna jsou dál divošky, viděli jsme spontánní taneček Karla Malíka (saxík) a Kristy na kraji pódia. Na place, který pak patřil dětem hudebníků i platících. Volbou „míst v první řadě" měly děti vše jak na dlani, a ještě si u toho stihly pohrát a skákat rodičům do náručí. To ony vedle muziky hrály na Kořeni prim!

Hudba Praha připomněla dávno zesnulého Ivana Wünsche, jeho songem Realita, povinné byly hity Jasné Páky Špinavý záda a Pal vodsud hajzle. Věnovali ho Straně.

Osma Vobezdud (tři dívky + muži) hrála odvázaný šraml, hlavy jí zdobily barevné tužky. V písni Amerika pěla: „Možná budeš postrádat červencovou výplatu, ale než se naděješ, pošlu ti šek ze Států" s refrénem „V Americe budu lvice." Trochu feminismu, ale příjemná hudba. Objev!

Nadšené Zuby Nehty

Rudovous (20 let) byl vtipný, umí šraml do hospod i písně o houbařích. Bez bicích zní jemněji. Zuby Nehty, dívčí parta s baskytaristou, se ohlédla (Petr a Jan) i hrála z nové desky, kterou křtí v říjnu v Praze. Jaguár či Bufík jsou zas hity. „Je to tu pořád krásnější," byly Zuby nadšené z Kořene, který už před dvaceti lety bavily. Jen to tehdy asi byly o dost větší drsňačky.

Plno měl pod pódiem i Traband, který ke Kořeni patří nerozlučně, jako Neočekávaný dýchánek. Ten ale má pauzu, navíc na 1. ročníku nehrál. Traband-jistota přidal píseň pro Michala. Pěkné bylo, když mu skládali poklonu kamarádi, muzikanti i publikum.

Aktual Milana Knížáka hrál pravěký underground, texty dost protikomunistické. „Miluju tebe a Lenina," zpíval, jeden song doprovodily jen zvonky a zvony. Až nečekaně rockově, a méně etnicky, než jsem čekal, pak znělo arménské duo Wattican Punk Ballet. Lidé na ně rádi tančili.

A výstřelky Kořene? Vozembouch TataBojs, ozdoby hlav Vobezdud i Arménky, pevný postoj Knížákův. Tak.