VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Litoměřičtí hokejoví junioři zakončili sezónu na devátém místě

Litoměřice – Litoměřičtí hokejoví junioři zakončili sezónu na devátém místě ligy s 45 body, což očekávání týmu nenaplnilo.

26.4.2016
SDÍLEJ:

HC Stadion LitoměřiceFoto: archiv

Omezený počet hráčů byl sice strašákem po celou dobu, avšak hráči se střídavými starty některá prázdná místa v kádru vyplnili a stejně tak posily ze staršího dorostu. Po novém roce se situace zkomplikovala a kališníci museli tvrdě bojovat o každý bod, což připomněl i trenér Vladimír Domin.

Jak celkově hodnotíte letošní sezónu a její závěr?
Hodnocení sezóny můžeme rozdělit do několika bodů. Jako první je celkové postavení v tabulce. To mohlo být určitě lepší, ale k tomu nám chybělo v některých zápasech štěstí. Jinak jsme mohli skončit ve středu tabulky. Další částí hodnocení je to, jakým způsobem sezóna probíhala. Tady je potřeba brát v potaz skutečnost, že náš kádr se skládal ze šesti hráčů ročníku 95, tří hráčů ročníku 96 a pěti hráčů ročníku 97. Do Vánoc jsme mohli ještě navíc využívat tři hráče na střídavý start. Když k tomu připočtu některá zranění a po Vánocích i ukončení činnosti Václava Melichara, jde o důležitý faktor, který hodnocení sezóny značně ovlivňuje.

Od druhé poloviny soutěže jsme zařadili do sestavy i hráče ze staršího dorostu. Jinak bychom měli k dispozici opravdu velmi omezený počet hráčů. Bohužel jsme tak pak ztratili body v některých důležitých utkáních.

Úroveň soutěže byla jinak dobrá a tabulka celkem vyrovnaná. Dokázali jsme dvakrát porazit Ústí (vítěz skupiny), zaznamenali jsme cenné vítězství s Mostem a s Klatovy. Naopak mě osobně mrzí prohry s Kláštercem a Kladnem, na které jsme nenašli recept a nedokázali jsme je ani jednou porazit. Dalším faktorem hodnocení je přístup a příprava hráčů na trénink, příprava na přechod do seniorského hokeje, ale to je nekonečné téma.

Myslíte si, že mělo vliv i to, že jste s týmem nebyl od začátku sezóny?
To si nemyslím. Nastoupil jsem 1. října 2015, ale měl jsem k dispozici dostatek informací od kolegy Honzy Fišery, který zná detailně každého hráče a jeho historii. Na výsledku sezóny se tedy určitě nepodepsala skutečnost, že jsem s kluky nebyl od samého začátku. Snažil jsem se tréninky obohatit svými vlastními zkušenostmi a postřehy.

Trenér pracuje s hráči většinou jen určitou část jejich věku. V této kategorii je to jeden, dva, maximálně tři roky. Já jsem s nimi byl pět nebo šest měsíců, takže jsme se museli společně s kolegou Václavem Rubešem, který se k nám připojil v průběhu sezóny, snažit ukázat hráčům cestu, která vede k našim společným, ale i k jejich individuálním cílům.

Je něco, co byste zpětně udělal jinak?
Po bitvě je každý generál, zní jedno přísloví. Člověk si udělá vlastní analýzu. S kolegou jsme společně provedli zpětnou vazbu a můžeme si samozřejmě říct, že jsme mohli něco udělat jinak, ale to je asi tak všechno. Čas zpět vrátit neumíme. Každý sbíráme vlastní zkušenosti a z těch potom vycházíme při další práci. Je potřeba se dívat dopředu, život jde dál.

V čem jsou největší slabiny týmu?
Proměňování gólových šancí. Při pohledu do statistik se nám ukázalo, že jsme byli týmem, který dal nejméně branek. Na druhou stranu jsme byli zároveň týmem, který i nejméně inkasoval. Tím jsme to chtěli alespoň trochu vyvážit. Samozřejmě to opět bylo umocněno počtem našich hráčů, nemohli jsme si dovolit hrát aktivní celoplošný útočný hokej.

Úzký kádr nám to nedovolil a po kondiční stránce by to nevydržel. Byly i zápasy, které skončily 1:0 v náš neprospěch i přes to, že jsme měli řadu gólových příležitostí. To se stalo snad dvakrát – v duelech proti Klášterci a Letňanům. Každá neproměněná šance hraje v takovém utkání velkou roli.

Co považujete za zlomové momenty v sezóně?
Když se na to podívám zpětně, tak to bylo určitě období ledna, kde nás čekaly klíčové zápasy. Vánoční svátky jsme sice přečkali na pěkném čtvrtém místě, ale to nás nesmělo uspokojit, protože tabulka v tomto období byla velice vyrovnaná. Snažili jsme se s kolegou hráče připravit na tento úsek sezóny. A myslím si, že se nám to podařilo, i když si můžete myslet, že umístění v tabulce tomu neodpovídá. V tomto období se rozhodovalo, komu zůstane v ruce černý Petr.

Sice to může vypadat, že se neustále opakuji, ale hrát v takovém nasazení s deseti až dvanácti hráči zápasy, které probíhají v rychlém sledu, je poměrně obtížné. Bylo to náročné na kondici, což mělo vliv i na psychiku hráčů, kterou při náročných zápasech ztráceli.

Najde se v týmu nějaký hráč, který v průběhu sezóny překvapil?
Nechci to hodnotit konkrétně, protože všichni hráči měli v týmu nějakou roli. Ať už to byli ti starší ročníku 95 nebo ti mladší z ročníku 97, případně kluci ze staršího dorostu. Každý tým se skládá z jakési mozaiky, kterou si trenér skládá a každý hráč do ní svým způsobem zapadá a nemyslím si, že by někdo vyčníval.

Snažil jsem se klukům vysvětlit, že jsou součástí týmu, který se skládá z různých typů hráčů a každý z nich má svoji týmovou roli. My jsme jim pomáhali s tím, aby si na tu roli dokázali zvyknout a ztotožnili se s ní, protože jejich představy byly mnohdy odlišné.

Co se starších hráčů týče, najde se mezi nimi nějaký adept, který by mohl postoupit do A týmu?
To je těžká otázka. Určité předpoklady by někteří hráči mohli splňovat, ale musí na sobě dál pracovat. Je těžké říct dopředu, jestli konkrétní hráč má na to, aby obstál v áčku. Seniorský hokej je trochu o něčem jiném a ten přechod bývá pro některé typy hráčů nepřekonatelný.

Z ligy juniorů je to výkonnostně velký skok do I. ligy. Byla by tam určitá možnost přes II. ligu, ale chce to trpělivost a nepřestat na sobě pracovat. Mladí hráči mají v seniorském hokeji oproti těm starším tu nevýhodu, že jim chybí zkušenosti, tudíž některé herní situace pro ně jsou nové a jiné než byly v juniorské soutěži.

Jaký bude cíl pro příští sezónu?
Další sezóna bude taková, jaký se nám podaří sestavit a připravit nový tým. Chtěl bych připravovat hráče komplexně, aby se po odchodu z juniorky uchytili v seniorském hokeji. To je můj prioritní cíl. A na závěr bych chtěl poděkovat všem hráčům a samozřejmě kolegům Honzovi Fišerovi a Václavu Rubešovi za spolupráci.

Petra Pilbauerová

Autor: Redakce

26.4.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zápisy - ilustrační foto.

Míst pro prvňáky je v Roudnici dostatek

Ilustrační foto.

Žloutenka se dále nerozšiřuje, nemocní se vrátili z nemocnice

Litoměřice vydaly první výroční zprávu v interaktivní podobě

Litoměřice - Město vydalo první výroční zprávu, jejíž předností je grafické zpracování v interaktivní podobě.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

FOTO: Kostel v Konojedech hrozil zřícením. Po 40 letech se v něm konala mše

Litoměřicko – Po dlouhých čtyřiceti letech se konojedským kostelem Nanebevzetí Panny Marie v úterý podvečer opět nesla orientální vůně kadidla. Ačkoli byl všední den, na poutní mši přišly desítky lidí.

Vesnice se žabími jmény budou soutěžit, okres zastoupí Žabovřesky nad Ohří

Žabokliky u Žatce - Zábavný den pro veřejnost bude připraven v Žaboklikách u Žatce. Jedním z jeho poselství je i podpora přátelství mezi Čechy a Slováky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení