Byli to útočník Lynde Lodge (19 let, 170 cm, 58 kg) a obránce Tyerell Davis (19, 183, 79). „Lynde u nás byl už asi od srpna, ale Tyerell dorazil později, někdy na začátku prosince," prozradil Deníku generální manažer HC Stadion Jan Fišera.

Jak se hráči z Austrálie dostanou až do Litoměřic?
Lynde Lodge: Byl jsem zde na soustředění s národním mužstvem a pak se manažeři domluvili, že pár hráčů by tady mohlo hrát. Byla to dobrá možnost, takže jsem ji využil.
Tyerell David: Měl jsem po sezoně volný program a Lynden mi na poslední chvíli řekl o té možnosti, tak jsem to vzal.

Bylo náročné zařídit potřebné dokumenty?
T. D.: Nebylo to ani tak náročné, jako spíš dlouhé. Musel jsem vyplnit nějaké papíry a trvalo asi čtyři měsíce, než jsem se sem dostal.
L. L.: Já mám naštěstí evropský pas, takže to bylo jednodušší, i když jsem také musel vyřídit několik dokumentů, transfer a podobně.

Jak se vám líbí v Litoměřicích?
T. D.: Je to úplně jiné než doma, hlavně kvůli jazyku. Ostatní ale trochu anglicky umí, takže se s námi snaží mluvit, což je dobré.
L. L.: Je to malé město, my bydlíme ve větších. Já v Sydney, Tyerell v Perthu, Je hezké být součástí menší komunity, ovšem s jazykem je to horší. Lidí tady v klubu ví, že česky neumíme asi nic. Je to trochu problém v komunikaci, obchodech, restauracích.

Jak se tedy domluvíte?
Oba: Google translator.

Dokážete si objednat jídlo a pití?
T. D.: Trvá to trochu déle, ovšem poradíme si.
L. L.: Pití jo, možná ne večeře. Objednává google translator.

Máte tady už nějaké kamarády?
T. D.: Když jsem přiletěl, všichni mě vítali. Přišel jsem do kabiny a seznámili jsme se. Byl to dobrý začátek.
L. L.: Já jsem to měl podobné, i když jsem přiletěl dříve. K někomu máme samozřejmě blíž, ale vycházíme s každým a není nikdo, koho bychom neměli rádi.

Stýská se vám?
T. D.: I když už jsme byli pryč, tak si nikde úplně nezvyknete, ale můžete to přijmout. Jsme v kontaktu s rodinou a určitě nám chybí.
L. L.: Chybí přátelé a rodina. Ale dokážu se s tím vypořádat a domů se brzy vrátím.

Co se vám tady líbí a co naopak ne?
T. D.: Samotná možnost tady být a hrát hokej je velká zkušenost. A nejhorší? Pořád padá wifi (smích). Ne, vážně, užívám si to tady.
L. L.: Nejlepší jsou dny, kdy hrajeme zápasy. A taky možnost spát do dvanácti. Nejhorší je asi praní. Trvá dva týdny než dostanu prádlo zpátky, což je trochu otravné (smích).

Co české jídlo?
T. D.: Nemám moc zkušeností. Náš trenér mi ale na Vánoce přinesl tradiční štědrovečerní večeři, což bylo od něj velice milé. Ale je tady tradiční pizza, kebab a tak.
L. L.: Máte rádi omáčky, knedlíky, na to nejsme zvyklí, ale zvládáme to.

A je nějaké nejoblíbenější?
L. L.: Nejspíš knedlíky s plátkem masa a brusinky nahoře. Svíčková?
T. D.: Také nevím, jak se to jmenuje, ale jíte to o Vánocích. Nějaký druh salátu a kuřecí řízek. Nikdy předtím jsem to nejedl, ale chutnalo mi to.

Jak jste strávili Vánoce?
L. L.: Letěl jsem za prarodiči do Belgie a odpočinul si pár dní od hokeje, což bylo fajn.
T. D.: Nic zvláštního.

Máte rádi české pivo?
L. L.: Já jo.
T. D.: Já ho neochutnal.

Minulou sezonu jste hráli ve Spojených státech, teď v Čechách. Dá se to porovnat?
L. L.: Největší rozdíl je jazyk. Bydlel jsem v rodině s dalšími hráči, hokej byl na podobné úrovni. Lidé jsou tam ale víc zapálení do Ameriky, jakože armáda je nejlepší a podobně.
T. D.: Hokej se tam hraje víc fyzicky, ale jinak souhlasím s Lyndenem.

A srovnání Česka a Austrálie?
L. L.: Austrálie je trochu větší. Samozřejmě jazyk, počasí…
T. D.: To je hodně rozdílné…
L. L.: Všechno je jiné.

Chystáte se hrát v Austrálii?
T. D.: Ano, po návratu budeme mít právě sezonu.

Byl jsi na MS juniorů, jaká to byla zkušenost?
L. L.: Samozřejmě dobrá. Byl jsem v týmu už minulý rok, takže jsem věděl, co čekat. Přípravný kemp jsme měli v Litoměřicích, což bylo prima. Znal jsem led, zázemí, lidi kolem. Na šampionátu ale výsledek nebyl dobrý.

Chcete se ještě vrátit do České republiky?
T. D.: Být tady je zkušenost. Ale ještě je brzy, vrátíme se domů a dohrajeme sezonu. Ale určitě to možnost je.
L. L.: Slyšeli jsme, že by se měly měnit soutěže, tak uvidíme, ale určitě bych se rád vrátil

Co budete dělat po návratu?
T. D.: Možná půjdu studovat nebo do armády. Prostě něco, čemu bych se mohl věnovat delší dobu, i když dát hokej do pozadí se mi nechce.
L. L.: Za pár týdnů začnu studovat na univerzitě, měl bych se stát inženýrem. Miluji ale hokej a když se naskytne příležitost, tak ji využiji.

Miroslav Kejmar